Kollberg obálku otáčel sem a tam.

"Zřejmě ji zalepoval velice pečlivě. Podívej se na ty lepicí pásky."
Pak pokrčil rameny, ze žlábku na tužky vzal nůž na dopisy a energickým řezem obálku otevřel.
"To se podívejme," řekl."Neměl jsem tušení, že se Stenström zajímal o fotografování."
Zběžně fotografie prohlédl, načež je rozložil po stole."A taky jsem netušil, že měl tyhle sklony."
"To je jeho snoubenka," poznamenal bezvýrazně Martin Beck.
"To je sice fakt, ale vůbec jsem netušil, že je Äke tak rafinovaná povaha."
Martin Beck si fotografie prohlédl svědomitě, ale s nepříjemným pocitem, který se u něho dostavil pokaždé, když musel vnikat do soukromí jiných lidí. Byla to spontánní vrozená reakce, kterou ještě po třiadvaceti letech u policie těžko zvládal.
Kollberg se takovými skrupulemi nezatěžoval. Kromě toho byl vyložený senzualista.
"To je ale krásná holka!" řekl se zájmem a s upřímným oceněním.
Zkoumal jednu fotografii za druhou.
"Umí i stojku," poznamenal."To by mě nikdy nebylo napadlo, že Äkeho děvče bude vypadat takhle."
"Vždyť už jsi ji viděl."
"Ale jenom oblečenou."
Sebral fotografie a vložil je zase do obálky. Pak odtušil:"Snad abychom jeli domů. Jestli chceš, tak tě odvezu."
Zhasli a šli.